V každém okamžiku svého života si můžeme vybrat mezi rolí oběti, nebo vítěze. Náš život nikomu jinému než nám nepatří. Nikdo jiný není schopný nás zachránit, milovat a udělat šťastnými. Jediný kdo je toho schopen, jsem my sami.
Můj příběh
Jmenuji se Kateřina. Narodila jsem se v Brně v roce 1978, kde stále žiji. Moje rodové kořeny sahají až do Turecka do města Egil, které bylo známé jako město proroků, do dynastie Candar (Isfendiyarids), která se zasloužila o rozvoj tureckého jazyka do současné podoby. Jsem přímým potomkem její větve, která se pak v šestnáctém století usadila na území současné Bosny a Černé Hory. Můj pradědeček se jmenoval Haydar Ben Čengič, byl představitelem muslimské šlechty v Bosně. Zemřel v roce 1904 v souboji ve věku 26 let. Já se narodila přesně sto let po jeho narození. Moje prababička, Sudetská němka, se pak znovu vdala a její manžel si její dceru, moji babičku vzal za vlastní, tím větev od babičky zakotvila v ČR. Před tím babička vyrůstala střídavě ve vnitrozemí v Bosně a u moře na Balkáně, kde pradědečkova rodina měla pod správou mnoho pozemků. Bylo je ještě před Bosenskou pozemkovou reformou.
Jsem štír. Možná právě z toho důvodu mě to od malička táhlo k tajemným věcem jako převtělování duší, spiritismu, zákonu karmy a rodovým liniím.
V jedenácti letech se mi stala zvláštní příhoda, kterou jsem v té době nechápala, v noci jsem se náhle probudila a na proti mě, nad starým barokním sekretářem, nad stříbrnými poháry, lítala sem a nazpátek zářící bíla holubice, vnímala jsem strukturu jejich křídel a tvar malého zobáčku, té naprosté bezchybné dokonalosti, nebála jsem se, byla jsem naprosto klidná. Za chvíli zmizela a já usnula, tuto příhodu jsem si několik let nechala pro sebe.
V osmnácti letech jsem zjistila, že pouhým dotekem dokáži vycítit a lokalizovat bolavé místo u druhého člověka. Čím jsem byla starší, tím více jsem se samovolně napojovala na pocity a energie ostatních lidí, cítila jsem cizí bolest, nervozitu, cítila jsem také přítomnost duchů a jiných entit z astrálu. V té době jsem svůj dar brala jako přítěž, znepříjemňoval mi život, já se díky jemu trápila, tolik jsem si přála žít normální život bez toho všeho.
Po hodně těžkém období, kdy se mi v podstatě zhroutil celý svět, jsem zjistila, že funguji jako médium a začala jsem mít věštecké sny. Prošla jsem tzn. černou nocí duše. Měla jsem problém rozeznat, co je realita a co ne, cítila jsem energie okolo sebe, komunikovala jsem s bytostmi okolo sebe, s dušemi zemřelých… Do toho jsem si aktivně zahrávala s černou magií, s démony… než mi pak došlo, že tudy cesta nevede. A vše jsem jen čistila a čistila…
Co se týče mého vzdělání, pak mám dokončené dvě školy, jsem vyučená fotografka a maturitu mám na slévárenské průmyslovce, kdy jsem nakonec poslechla svoje rodiče a z uměleckého oboru jsem přešla na všeobecný, více zaměřený na ekonomiku. Na druhou stranu jsem za to vděčná, protože jsem si tím pádem čichla trochu k uměleckému kovářství, uměleckému slévárenství, práci s kovem a dřevem, kde ovládám základy. Další věc, proč jsem přestoupila byl i můj pocit, že nejsem dost dobrá, že neumím kreslit… I přes to, že jsem udělala talentové zkoušky…
A jaké byli moje sny a představy o budoucnosti a jaká byla realita? Zhlédla jsem se v reportážní fotografii, chtěla jsem jezdit po celém světě a fotit. Ale narazila jsem… nedokázala jsem napsat článek… řekla jsem si, tím se neuživíš… Nemáš nárok prorazit, tak spadni nahomi na zem! Uživí tě v současné době pouze ateliér, ale to stojí peníze, na to nemáš… Proto jsem se nakonec ubrala ekonomickým směrem ve svém zaměření. Ale stále mě to táhlo k umění… Na podzim roku 2013 se mi podařilo získat nějaké finance a zároveň jsem dostala dotaci na fotografické studio. Kromě toho, že v lednu 2014 objevili u mého dědečka poslední stádium rakoviny a má babička nebyla schopna být chvíli bez dohledu, tak mi k mé práci přibylo 24 hodinové pečovatelství o babičku, napůl s moji maminkou. Do toho se pomalu a jistě rozpadal můj sen. Abych se uživila, tak jsem se musela orientovat na komerční tvorbu, hlavně na focení aktů. A dále jsem měla rozpory s tím, co chtějí ostatní a co já… Vyhořela jsem… A stále jsem měla v hlavě myšlenku, že umělecká tvorba mě neuživí.
Na foťák jsem nesáhla několik let. Pohřbila jsem svůj sen a nechala jsem se zaměstnat jako brigádník (tím jsem si udržela určitou svobodu) na zákaznické lince společnosti Provident. V té době jsem začala psát tento web, psaní bylo pro mě takovou tepapii, balzámem na moji dušičku. Neměla jsem ani ceník, neměla jsem v úmyslu brát ostatní na výklady, ale lidé se mi začali čím dál tím víc ozývat. Zároveň jsem na jaře roku 2016 vytvořila svoji první energetickou abstrakci, toto tvoření mě začalo naplňovat… Na podzim roku 2016 bylo zrušeno moje pracovní místo, partner mi říkal, že se o mě postará, že do konce roku nemám hledat práci… V té době jsme měla stále víc klientů a začátkem roku 2017 jsem se rozhodla, že se už do zaměstnání nevrátím a že budu vykládat karty pro ostatní. V únoru 2017 měl partner mozkovou příhodu, strávil několik týdnů v nemocnici, do toho mu zablokovali jeho účet a zůstali jsme bez prostředků. Shodou okolností jsem v té době vyhrála menší částku v loterii, ale takovou, která mi pomohla a zbytek jsem vydělala prací s klienty. Za rok 2021 jsem dosáhla ve své profesi maximálního bodu, něčeho, o čem se mi před lety ani nesnilo, ale zároveň jsem už věděla, že nemám kam stoupat. Proto na jaře roku 2022 přišlo mé další vyhoření. Při každém zazvonění telefonu, jsem se klepala už jen při pomyšlení, že někdo bude chtít výklad… Když se mi někdo ozval s žádostí o výklad, tak jsem špatně spala… Naplánovala jsem si dva měsíce dovolené a říkala jsem si, že se to časem vyřeší. Ale po dovolené začali chodit další varovné signály… První přišel v říjnu, kdy jsem po tmě narazila do pro mě neviditelného plotu. Do teď mám bolesti a poloviční hybnost levé ruky. Ten večer jsem stále řešila, jak nakopnout něco, co vlastně nakopnout nechci, ale nakopnout to „musím“. Jela jsem pomalu dále přes bolesti… Ke konci roku 2022 přišla další rána… A já od ledna 2023 díky ní nemohu brát klienty, ale na druhou stranu mám víc prostoru pro svoji tvorbu, za což jsem vděčná a vlastně mi tento stav vyhovuje, jdu v souladu se svojí duší…
A co bude dál? To ukáže čas, chci to nechat jen tak plynout…
A ještě něco k minulosti, před lety jsem se nechala zasvětit jako mistr Kundalini a Imara Reiki, mistr Shamballa 1024, 2002, 3110, 12D a do andělských energií. Jsem knězem řádu Melchizedeka (zasvěcení Merkaba). V té době mě to nesmírně posunulo, ale časem jsem zjistila, že tyto energie nejsou čisté tak, jak je prezentováno a začala jsem se napojovat na čisté energie ze zdroje na které není nutné žádné zasvěcení. Energiemi neléčím, protože to pokládám za zbytečné. Každý zdravotní problém má původ v naší hlavě a pokud toto v sobě nezpracujeme, pak se i po vyléčení tento problém vrátí.
Na tyto webové stránky sunny-life.cz jsem začala psát články a predikce v roce 2016, v druhé polovině roku 2020 jsem začala dávat videa na svůj věštecký kanál na youtube s názvem Sunny – Life CZ, v současné době mám něco okolo deseti tisíc odběratelů a přes dva miliony zhlédnutí. Tyto videa pro ostatní točím ráda a zároveň ráda píši, do budoucnosti chci toho psát více…
Odkaz na moji uměleckou tvorbu a eshopy s mými autorskými díly naleznete na webu katarinaspiralo.art
A to je to nejdůležitější o mně…
S láskou Kateřina