V každém okamžiku svého života si můžeme vybrat mezi rolí oběti, nebo vítěze. Náš život nikomu jinému než nám nepatří. Nikdo jiný není schopný nás zachránit, milovat a udělat šťastnými. Jediný kdo je toho schopen, jsem my sami.
Můj příběh
Jsem Kateřina, a můj příběh začal v Brně v roce 1978. V tomto městě, kde se prolíná historie a současnost, nacházím svůj domov. Můj rodový příběh se vine až do Turecka, do půvabného města Egil, známého jako město proroků. Má rodina byla spojena s dynastií Candar (Isfendiyarids), která se v šestnáctém století usadila v oblasti dnešní Bosny a Černé Hory, přinášejíc s sebou dávné tradice a tajemství.
Moje bytí nese pečeť štíra, a tím se odhaluje můj vnitřní svět plný fascinace tajemstvím a nevysvětlitelným. Od dětství mě lákaly temné stránky života, jako je převtělování duší, spiritismus, karma a nevysvětlitelné rodové linky.
V mé existenci se prolínají vize minulosti a touhy po objevování hlubin lidského bytí. Jsem jak střípek minulosti, který se snaží porozumět souvislostem života. Moje srdce bije v rytmu dávných příběhů, a já se oddávám pátrání po tajemství, která tkví za zdánlivě obyčejným povrchem každodenního života.
V jedenácti letech mě potkala nevysvětlitelná záležitost, kterou jsem v tehdejším věku nechápala. V noci mě probudil náhlý okamžik, kdy jsem otevřela oči, a před sebou jsem spatřila podivuhodný pohled. Nad starým barokním sekretářem, poblíž stříbrných pohárů, kroužila bílá holubice, zářící a pulzující světlem. Měla jsem možnost vnímat strukturu křídel a tvar malého zobáčku, vše v naprosté dokonalosti a harmonii. Překvapivě jsem nezaznamenala ani stopu strachu; byla jsem pouze obklopena naprostým klidem.
V tom kouzelném okamžiku holubice zmizela, jako by se vrátila zpět do nevýslovného světa, a já se znovu ponořila do spánku. Tuto zvláštní událost jsem si několik let nosila ve svém nitru, tiše a soukromě, jako tajemství, které nebylo připraveno vyjít na světlo.
Ve svých osmnácti letech jsem v sobě objevila nečekaný talent – dotekem ruky jsem dokázala vycítit a lokalizovat bolesti u druhých. Čím více mi přibývalo let, tím více jsem se propojovala se světem emocí a energií ostatních lidí. Cítila jsem cizí bolest, nervozitu a dokonce vnímala přítomnost duchů a entit z astrálního světa.
Avšak v té době jsem svůj dar vnímala spíše jako břemeno než výhodu. Tyto schopnosti mi znesnadňovaly každodenní život. Cítila jsem se obtěžovaná a trápená tím, že nemohu jednoduše žít normální život, bez toho všeho. V každodenních situacích mě pronásledovaly nežádoucí pocity a já toužila po klidu a pokoji, který mi moje schopnosti braly. V té době jsem se snažila odstrčit svůj dar stranou, přestože byl součástí mé existence.
Po mnoha těžkých chvílích, kdy se zdálo, že můj svět se hroutí do trosk, jsem objevila, že nesu v sobě schopnost působit jako médium, a začala jsem dostávat věštecké sny. Prošla jsem takzvanou „černou nocí duše“, kdy se mi vytrácela hranice mezi realitou a vlastními myšlenkami. Cítila jsem, jak energie pulzují kolem mě, navazovala jsem kontakt s bytostmi, které překračují hranice hmotného světa, včetně duší zemřelých.
V této fázi mého života jsem se ocitla v záhadném labyrintu myšlenek a emocí, kde jsem experimentovala s temnými silami, černou magií a démony. Postupně jsem si však uvědomila, že tato cesta není tou správnou volbou. Místo toho jsem se začala věnovat očišťování – neustále jsem se vyrovnávala s temnotou, zbavovala se negativních energií a zkoumala cestu k vlastnímu světlu a rovnováze. Každý krok na této cestě byl jakýmsi rituálem očisty, který mě vedl zpět k mému vlastnímu já.
Před několika lety jsem se nechala zasvětit jako mistr Kundalini, Imara Reiki a Shamballa (včetně 1024, 2002, 3110 a 12D). Spojuji se s andělskými energiemi a jako kněz řádu Melchizedeka se zasvěcením do Merkaby jsem tehdy pocítila hluboký posun a získala sílu.
Nicméně, s postupem času jsem pochopila, že tyto energie, ač prezentovány jako čisté a transcendentní, nejsou vždy tak neposkvrněné, jak se může zdát. Postupně jsem se začala napojovat na čisté energie přímo ze zdroje, bez potřeby formálních zasvěcení.
Věřím v sílu samoléčení a vnímám, že energie sama o sobě není univerzálním lékem. Naopak směřuji své úsilí k tomu, abych lidem usnadnila pochopení původů jejich zdravotních obtíží. Pouhé odstranění fyzických symptomů nemusí zaručit trvalé uzdravení, pokud nepracujeme na zpracování kořenových příčin v našich myslích a srdcích.
S láskou a pokorou Kateřina