Chtěla bych se s Vámi podělit o jeden svůj příběh. Občas odpoledne, před tím, než dojde přítel z práce a než jdu pro syna do družiny a pokud mi to čas dovolí, tak si jdu na chvíli lehnout. Před pár dny jsem se po takovém spánku probudila a šla po schodech do přízemí, přítel byl již doma z práce. Na přivítanou jsme se jako vždy objali a políbili a on mě odtáhl do mého studia, že má pro mě překvapení. Na stole jsem měla ve váze velkou kytici růžových růží. Neptala jsem se čím jsem si to zasloužila, neřešila jsem proč, neměla jsem k tomu důvod, byla jsem jen nesmírně šťastná.

Druhý den se ke mě zastavila moje mamka, řešili jsme mnoho věcí. Já ji plna nadšení chtěla ukázat růže, ale její první slova byla: „Co ti chlap udělal?“. Hodně žen má v sobě zafixováno, že muži nosí kytky ženám jen jako omluvu, když něco provedou a nebo když mají nečisté svědomí kvůli nevěře. Ale existují i muži, kteří ženám nosí kytky jen tak, protože ví, že to tu ženu potěší, chtějí jí udělat radost. Od začátku vztahu dostávám od přítele květiny v průměru jednou až dvakrát za měsíc. Ten den jel přítel do supermarketu nakoupit, prošel okolo květinářství a v něm byla zrovna akce na růže, takže mi je vzal neplánovaně, věděl, že mi udělá s nimi radost. My ženy přece děláme to stejné, nebo aspoň já to tak dělám. Jedu na nákup, padne mi něco do oka a nebo do cesty a vezmu to, protože vím, že tomu druhému tím udělám radost.

Tvrdím, že dárky, květiny a všemožné jiné pozornosti by se neměli dávat jen v předem určené dny jako jsou vánoce, narozeniny, sv. Valentýn…. a to platí i obráceně, v tyto dny by jsme si neměli tyto pozornosti vynucovat. Vše by mělo být spontánní tak jako láska. A pokud mám někoho ráda, pak mi dělá dobře, když tomu dotyčnému udělám radost a nepřepočítám to na peníze. Dám příklad, v týdnu mi došel balíček, byl v něm kousek oblečení, ale bohužel jsem objednala o číslo menší, včera jsem tento nový kousek darovala svoji mamince, byla to její velikost a líbilo se jí to. A hned se mě ptala na cenu, kolik za to chci, ale já jsem jí to nechtěla prodat, chtěla jsem jí to darovat a udělat jí radost. A o tom to celé je, hodně lidí vše hned přepočítává na peníze.

V minulosti jsem prošla mnoha vztahy ve kterých jsem květinu dostala vždy jen výjimečně. Minimálně dva bývalý partneři tvrdili, že nemají rádi mrtvé květiny, tak proč mi teda nikdy nedonesli živou květinu v květináči? Prý je lepší někde utržená květina ze zahrady, kdy museli přeskočit plot. A to tuto květinu nezabili? Nebyla to krádež a devastování cizího majetku? Pokud takový muž není schopen zainvestovat do ženy minimální částku za květiny, je pak schopen investovat svoje city? Ano, jsou muži, kteří květiny opravdu nenosí, ale ty zase mohou dávat ženě svoji náklonnost jinak najevo. Já mluvím o mužích, kteří do ženy nechtějí vůbec nic investovat, nedají ženě ani kousek ze svého jídla, to je moje a to je tvoje, chceš to? Pak si kup svoje a za svoje. Já jsem takových vztahů zažila několik. A teď ženy, nezavinili jsme si to tak trochu sami? Nechceme jen brát nebo více brát než jsme my ochotny tomu druhému nabídnout? Uvědomme si, že to, co vysíláme, to také přitahujeme.

S láskou Kateřina