Jednou za čas mám období, kdy se mi zdají sny, které ke mně přímo promlouvají. Každopádně je dobré si uvědomit, že ne každý sen má tuto funkci. Mezi sny musíme rozlišovat, já takový sen vždy poznám podle svých pocitů a podle detailů, které si pamatuji. A pak by jsme měli rozlišovat o jaký druh snů se jedná, zda je to přímo věštecký a nebo zda k nám skrze něj promlouvá jen naše podvědomí. A někdy je to opravdu těžší hned ze začátku rozlišit.
Začalo to před pár týdny, byl víkend a já řešila menší finanční problém. Večer jsem si šla lehnout a zdál se mi sen ve kterém mi bylo řečeno, že následující týden vydělám přesně tolik a tolik peněz. Řekněme, že to byla částka, na kterou jsem za celých několik let podnikání dosáhla v týdenním vyúčtování jen jednou. A ono se tak stalo, dokonce jsem tuto částku o pár stovek převýšila. Je tedy pravda, že jsem po tomto snu tomu věřila tak silně, že jsem si klidně mohla i tuto skutečnost do svého života přitáhnout.
Za dalších pár dní jsem měla opět sen. Tentokrát jsem v něm stála v řece a nebo na řece, byla tma a přímo okolo pod mostem a v řece, začali projíždět různé velké dopravní prostředky, zahlédla jsem vždy jen světla. Jen jeden mi utkvěl v paměti, byl jím historický autobus, jen se mihl a hned byl pryč. Zaujal mě, chtěla jsem ho vyfotit, chtěla jsem na něj vzpomínku, ale nestihla jsem to. Pak jsem čekala dál a nic již nejelo. Zde sen hovořil o minulosti, co bylo to bylo, to je již za námi, nevrátí se to, nemá smysl se vracet zpět. Žijeme tady a teď a právě teď si tvoříme naši budoucnost. Ano, i já jsem tou dobou přemýšlela o minulosti a o věcech, které jsem tenkrát mohla udělat jinak.
Následující sen byl pro mě opravdu intenzivní a po pravdě mě ze začátku opravdu vylekal, ale pak jsem se na něj podívala z jiné perspektivy. V tom snu za mnou došla jedna starší žena, chytla mě za ruku, nedívala se do ní, ale nahlédla hluboko do mě. Vypadalo to jako kdyby četla moji budoucnost přes nějaké vyšší napojení. Pravila jen jednu větu ve smyslu: Vše co získáš, tak o to přijdeš, máš to do konce života… Přímo v tom snu mě to zabolelo a rozbrečela jsem se, věděla jsem přesně o čem mluví. Půl dne jsem o tom přemýšlela, věděla jsem, že moje sny se mi plní. Pak mi ale skočil do hlavy můj program. Vždyť přesně toto máš v hlavě! Co se teď stalo? Muž mě neposlechl a i přes mé varování nastoupil do jedné pofiderní firmy. Celé to dopadlo tak, že nějakou dobu pracoval zadarmo, nedostal zaplaceno. Opět mi dával za pravdu, že jsem se nemýlila. Doma chyběli finance, takže jsem použila na účty všechny peníze, které jsem šetřila skoro rok, chtěla jsem odjet na dovolenou. Je to čerstvé, takže to nemám ještě strávené. Nezlobím se na něj, jen je to stále trochu ve mně a pokud to nevypustím, tak si s největší pravděpodobností zadělávám na hodně nepříjemný blok.
A poslední můj sen byl také hodně zajímavý. Ukrývá v sobě poselství pro nás všechny. Sny o životě a životní cestě mívám vždy cestovatelského charakteru. Tentokrát poprvé se jednalo o cestu letadlem. Pochopila jsem, že to nebyla první cesta, ale několikátá. S rodinou jsme se domlouvali na cestu do New Yorku, měli jsme letenky a měli jsme odcestovat. Nevím proč, ale já jsem šla napřed, letenky zůstali u nich, neřešila jsem to, vstoupila do letadla, tam jsem všechny znala, aspoň jsem to tak cítila i když jsem ty lidi v realitě neznala. Tam jsem od jednoho známého dostala nějaký přenosný lístek, který tam někdo nechal, ale platil ještě pár hodin, akorát na můj let. V letadle mi to odsouhlasili a začali jsme se chystat k letu. Já se snažila dovolat mamce, že na ni počkám až tam, aby se na mě nezlobila. Ale nemohla jsem v seznamu najít její telefonní číslo. Najednou bylo v letadle jen jedno volné místo, bylo vzadu, jakoby odděleno od ostatních a takové neútulné. Pak jsem zjistila, že letadlo neletí do New Yorku, ale do New Jersey. Už to mi bylo divné, ale neřešila jsem to, říkala jsem si, že jsem se asi spletla. Chvíli po startu se udělalo jednomu pasažérovi zle a chtěl ihned do nemocnice. Letadlo přistálo a já se ocitla s batohem uprostřed Brna.
A teď začnu od začátku, jsou lidi se kterými si musíme projít určité situace, ať se budeme snažit sebevíc, tak tomu neutečeme. Jako první mi u tohoto snu skočila do hlavy životní cesta. Každý má také danou svoji cestu a pokud z ní sejdeme, pak nás to buď určitým stylem zpomalí, nepustí nás to dále a nakonec nás to stejně nasměruje tam, kde máme být. Nemusí to být záležitost týdnů ani měsíců, čas je zde relativní, u někoho se třeba jedná i o roky. Před lety se mi podařilo od úřadu získat dotaci, dostala jsem takovou pomyslnou letenku a začala podnikat v oboru, který jsem si tenkrát myslela, že je moji budoucností. Asi po dvou, třech měsících jsem byla nucena z rodinných důvodů omezit svoje podnikání. Děda umíral a babička potřebovala neustálou péči. Vždy, když jsem měla nějaký nápad a chtěla jsem podnikání uvést do chodu, tak mě něco zbrzdilo, něco se stalo. Víc jak tři roky mi trvalo, než jsem si uvědomila, že to celé dále nevede. Že stále jen vydávám ze sebe energii, spala jsem tak čtyři, pět hodin denně a žádné výsledky. Tenkrát bez jasných vizí jsem se nechala zaměstnat na jednu infolinku, nic jsem neřešila, nechala jsem se pouze volně unášet životem a ono mě to postupně samo navedlo na cestu, kde se teď nacházím. Kdyby mi toto někdo vyprávěl před lety, tak bych nevěřila. Ještě se vrátím k lidem od kterých by jsme nejraději utekli. Ty mají v našich životech dvě funkce, první je, že si s nimi musíme projít určitou zkušenost, která nás má něco naučit, pokud se ji snažíme vyhnout, tak nás to dřív a nebo později mrskne nazpátek do podobné situace. A tou druhou funkcí je to, že tyto lidé jsou pro nás takový můstek přes který se dostaneme na další level, platí to i opačně. Hodně lidí se snaží hledat zkratky, ale takto to nefunguje. My si prostě naší cestou projít musíme.
Vnímejte svoje sny, dá se z nich hodně věcí pochopit. Sny jsou naším průvodcem životem, ukazují nám tu nejbezpečnější a nejrychlejší cestu. Ukazují nám naše bloky a traumata na kterých je nutno zapracovat, proto je mám tolik ráda.
S láskou a pokorou Kateřina